Základní popis a historie
Čočka je jednoletou plodinou z čeledi motýlokvětých, která vyrůstá do malé košaté rostliny s tenkými a ostrými větvičkami dlouhými 25 - 75 cm. Lusky jsou krátké, ale široké, ploché a podélné a obsahují jen 1 - 2 zrna. Zrna připomínají malý, uprostřed rozšířený disk.
Existuje mnoho odrůd:
- zelená čočka, která je nejvíce rozšířena a konzumována ve Francii
- hnědá čočka má "ovocnou" chuť
- červená čočka (žlutá nebo oranžová) je využívána především v asijské kuchyni, má lehce kořeněnou chuť
- světležlutá čočka, jejíž zrna jsou větší
- růžová nebo korálová čočka pocházející ze Severní Afriky a Středního Východu
Je významná v biologickém zemědělství, protože je schopna vázat dusík z atmosféry. Zadaptovala se i na vápenitou a granitovou půdu se slabým potenciálem. Díky svému nízkému vzrůstu klade trochu problémy při sklizni.
Sadba se provádí na jaře nebo na podzim, sklizeň pak probíhá na konci léta.
Největší pěstitelskou zemí v Evropě je Španělsko.

Čočka zřejmě pochází ze Středního Východu. Byla nalezena při archeologických vykopávkách na území dnešní Sýrie a byla též součástí pohřební výbavy jako "strava na věčnosti".
Planá čočka byla již součástí stravy lovců-česáčů v době 8000 let př. n.l. Mnohé zmínky o ní najdeme také ve Starém zákoně. Pod jménem "adaschum" nebo "adaschis" ji znal chaldejský lid, Semité žijící v zemědělských oblastech mezi řekami Tigridem a Eufratem. Je zmíněna v Genesis, kde prvorozený syn Izáka a Rebeky přenechal právo prvorozeného svému bratrovi Jákobovi výměnou za jídlo z čočky.
Stala se běžnou potravinou pro Řeky, Egypťany a Římany. Její "pozůstatky" můžeme najít v egyptských hrobkách z roku 2200 př.n.l. Před mnoha lety se rozšířila z Blízkého Východu do Egypta, poté Féničané, Kartaginci a Římané ji uvedli a rozšířili po Evropě. Brzy se stala výměnnou komoditou při obchodech okolo Středozemního moře.
Ve starém Egyptě byla čočka společně s cizrnou pěstována na zavlažovaných polích podél Nilu a byla základní složkou každodenní stravy. Dokonce byla exportována. Studie papyrů dokazují, že v době helénské existovali podomní prodejci vařené čočky.
V Římě se našel recept z 4 století př.n.l. Čočka byla společně s boby, zelím a řepou typickým jídlem chudých, rolníků a lakomců.
Čočka byla též oblíbeným jídlem francouzského básníka Voltaira.
V současné době zaznamenává trh s čočkou opětovný rozkvět, po mnoha letech regrese, kdy lidé konzumaci luštěnin omezili z důvodu klamné a nepravdivé reputace hyper-kalorického jídla.



Nutriční hodnoty
Čočka je velice cennou potravinou pro vegetariány díky svým výborným nutričním kvalitám. Někteří odborníci na výživu a lékaři doporučují její konzumaci pro snížení hladiny cholesterolu v krvi a jako prevenci proti kardio-vaskulárním nemocem. 
Čočka je bohatým zdrojem vápníku, železa, selenu, fosforu, zinku, vitaminů B1, B2, B6. Obsahuje 3x více vápníku než obiloviny a 7x více železa než špenát.
Ze všech luštěnin je čočka nejbohatší na bílkoviny (24 - 25%) a obsahuje nejméně tuků (0,6%).
V kombinaci s rýží či celozrnným chlebem poskytuje plnohodnotné bílkoviny. Obsahuje vlákninu, která povzbuzuje činnost střev a pomáhá proti zácpě. Obsahuje méně celulózy než například fazole, takže je lépe stravitelná.
Škroby obsažené v luštěninách se pomalu vstřebávají a umožňují tak rovnoměrné uvolňování glukózy do krve. To je důležité především pro diabetiky.



Využití v kuchyni
Čočku nakupujeme sušenou. Najdeme ji ve všech obchodech v oddělení suchých potravin (jako jsou těstoviny, rýže). Bohužel vaření čočky je velice zdlouhavé. Abychom překonali tento problém, můžeme koupit čočku sterilovanou, která je již uvařená.
Čočka je hojně rozšířena v indické kuchyni, kde ji najdeme pod názvem "dhal". Zaujímá druhé místo v tradiční kuchyni, hned po rýži.
Hojně se nachází také v tradiční arabské kuchyni. Stejně jako cizrna je hodně využívána v dušeném jídle, kterému dodává určitou hustotu.
Kuchařský lístek:
- trochu tvrdší (pevnější) struktura a jemná charakteristická chuť
- "miluje" spojení s petrželí, pažitkou, česnekem, olejem, sójovou omáčkou, jogurtem
- nevyžaduje namáčení
- počítejte s 30 - 60 minutami na vaření hnědé čočky
- snižte dobu na 15 - 20 minut u oranžové čočky
Má jemnější slupku oproti jiným luštěninám, takže její čas přípravy je mnohem kratší.
Je potřeba počítat asi s 60 g sušené čočky na osobu, což po uvaření činí asi 180 g. Dobrá rada: osolte ji až na konci vaření, aby vám neztvrdla.
Je výborná v kombinaci s jehněčím nebo vepřovým masem, párky, šunkou normální i uzenou, s kachnou. Nebojte se ji připravit jako salát, s šalotkou, slaninou a dobře okořeněnou octovou zálivkou. Je též dobrá s rybou (lososem, treskou).
Zelená čočka je pro svoji více kořeněnou chuť vhodnější jako příloha k masu, růžová pro svoji jemnost zase k rybě.
Nelze ani zapomenout na mouku z čočky. Pomáhá jemně zahustit některé polévky a omáčky. Přidává se asi z 30 - 50% do originálního a dietního pečiva.

- nahoru na stránku -