Základní popis a historie
Pěstování této plodiny je staré několik tisíc let a vzniklo v teplých oblastech Ameriky, Indie a Číny. Do Evropy pronikla v 16. století

Nutriční hodnoty
Fazolové lusky jsou doslova „studnicí mladosti“. Obsahují významný podíl nukleových kyselin a vysoce hodnotných rostlinných bílkovin. Podporují látkovou výměnu a obnovují buňky celého těla. Právě nukleové kyseliny jsou základní látkou, ze které se staví tělesné buňky. Pravidelnou konzumací fazolek předcházíte vráskám, lámavosti nehtů a ztrátě lesku vlasů.
Minerálním látkám dominují draslík a vápník, které povzbuzují činnost ledvin, hořčík posiluje nervy, železo a niacin zlepšují krevní obraz. 
Vysoký obsah vlákniny, významné pro zažívání, napomáhá trávení a dobře váže nestravitelné a jedovaté látky.
Obzvláště zajímavým je přínos vitaminů. Porce 200 g umožňuje pokrýt 20% denní potřeby provitaminu A, antioxidantu uznávaného především pro svůj účinek v prevenci proti některým druhům rakoviny, a 5 – 10% potřeby vitaminů skupiny B (B1, B2, B3 a B6). Poměrně vysoký obsah vitaminu E a C zvyšuje schopnost výkonu mozkové kůry, posiluje nervy a podporuje obecnou aktivitu. Beta-karoten podporuje dobrou funkci srdce. Kyselina listová pomáhá proti stresu a nervozitě a je obzvláště vhodná pro osoby ve vývinu a těhotné ženy.

Doporučená roční spotřeba zelených fazolových lusků je asi 3 kg na osobu.

Protože fazolové lusky obsahují též bílkovinu zvanou „fazin“ s obsahem kyseliny kyanovodíkové, nikdy je nejíme syrové. Vařením se tyto látky neutralizují.

Použití v kuchyni
- jsou vynikající do polévky, do omáček, v salátech

- jako příloha k masu, k jehněčí nebo vepřové pečeni

- lze je kombinovat i s těstovinami

- pochoutkou je netradiční vánoční salát s jablkem

- ve Francii jsou běžnou teplou přílohou k hlavnímu jídlu místo rýže, brambor nebo hranolků

- nahoru na stránku -